Kapitán týmu

Kapitán týmu Cestuju a vtípkuju

NEJLEPŠÍ SUVENÝRY 1/2Asi všichni si rádi dovezou z výletu nějaký suvenýr. A je to mám stejně. Jen místo kupování si větš...
09/01/2026

NEJLEPŠÍ SUVENÝRY 1/2

Asi všichni si rádi dovezou z výletu nějaký suvenýr. A je to mám stejně. Jen místo kupování si většinu suvenýrů hledám po zemi, po popelnicích nebo je dostanu. A tohle je pár mých oblíbených:

1) 2x cedule HOME:(. To píšu, když jedu domů. Nečekaně. V mém chápání to lidi přiláká na to pomáhat, hlavně typ řidiče MAMINA, která si vzpomene na svoje děti a chce pomoct. Realita je ale jiná. Nebo takhle, nevím, jestli je jiná, ale jednu ceduli jsem nechal v Srbsku na hotelu a druhou jsem používal v Řecku, kde by bylo jednodušší se vozit na toulavých psech než stopovat auta. Navíc tam nikdo neumí anglicky. Takže to možná spíš vypadalo, že se snažím říct, že jsem převtělený Homér s krátkou cedulí.

2) Suvenýry z aut. Protože velmi často na cestách trávím svůj čas u různých příkopů, děr a celkově divných míst u silnic, občas se objeví nějaký hezký suvenýr. Protože ve většině světa je příkop skládka, dá se to velmi lehce. Můj největší životní sen je jednou mít takhle všechny značky aut.

3) Plyšák z Moldavska. Jak by mohl někdo něco tak hezkýho vyhodit do kontejneru? Nechápu. Každopádně jsem to zachránil. Nesmrdí to, blechy jsem z toho taky nechytil, takže asi úspěch. Krásně to zdobí moji poličku.

4) Bota z maltský pláže. Nevím příběh, co se bývalému majiteli stalo, jestli se utopil nebo si jen uřízl nohu, ale očividně už tuto botu nepotřeboval. A tak jsem přišel já a mám skvělou kroksu doma.

5) Účtenka z Itálie. Tady máme papírový brčka v mekáči, tam jsou ale dál. Tohle jsem dostal po tom, co jsem si ve večerce koupil vodu. Pecka.

6) A nakonec další cedule, tentokrát do Řecka. Neboli Grcíja. Tu jsme vytvářeli s kolegou v Severní Makedonii, kde nám došla fixa a na benzínce neměli. Naštěstí jsme měli izolepu, která perfektně stačila a je to ukázka nádherné improvizace, která nám zachránila život před sluncem. Btw. Na tu ceduli nám zastavil děda, kterej mě nutil vyfotit si tunel, abych ukázal v Česku, že v Makedonii mají tunely. Pak nás pozval na kafe, který si nechal zaplatit.

2025Dovolenka na MallorceBalkánská stokárinaRalský urbexStop do Svazu🇪🇸🇸🇰🇭🇺🇷🇸🇲🇪🇧🇦🇨🇿🇷🇴🇲🇩🇧🇬2026 velký  plány v plánu
06/01/2026

2025

Dovolenka na Mallorce
Balkánská stokárina
Ralský urbex
Stop do Svazu

🇪🇸🇸🇰🇭🇺🇷🇸🇲🇪🇧🇦🇨🇿🇷🇴🇲🇩🇧🇬

2026 velký plány v plánu

13. den stopování do ArméniePotom, co jsem se celý včerejší den těšil na typické ranní balóny nad skalama, ráno mě zasko...
15/12/2024

13. den stopování do Arménie

Potom, co jsem se celý včerejší den těšil na typické ranní balóny nad skalama, ráno mě zaskočil sníh. Otočil jsem se teda zpět do pokoje a schrupnul si ještě 2 hodinky.

Ráno se mi naskytl pohled na sousedy číňany, kteří vypadali, že vidí sníh poprvý v životě. Ve svých děravých letních botách jsem okamžitě hodil hubu a namáchal si nohy.

Posnídal jsem vajíčka a pak se v tom nečasu vydal 7 km pěšky do většího města, odkud jsem se mohl nějak posunout.

Potřeboval jsem se dnes dostat do města Aksaray vzdáleného asi 70km, odkud pojedu celý další den vlakem na východ Turecka ke gruzínským hranicím.

Ve městě Avanos, kam jsem došel pěšky, jsem se konečně dopátral na autobusové nádraží. Bohužel můj Flixbus byl kvůli počasí zrušen, ale koupil jsem si nějaký turecký vlak.

Při čekání jsem si dal ten nejlepší adana kebap za celý výlet, ale bohužel jako jediný ho nemám vyfocený.

Po výstupu z autobusu jsem se posunul na místní nádraží, kde jsem si dokonce bez problémů koupil lístek na vlak a nakoupil zásoby.

12. den stopování do ArménieRáno jsem šel stopovat na dálnici, kde mě vzal borec o 4 km dál.Potom šlo stopování velmi do...
11/12/2024

12. den stopování do Arménie

Ráno jsem šel stopovat na dálnici, kde mě vzal borec o 4 km dál.

Potom šlo stopování velmi dobře, vzalo mě dohromady 5 aut. Všichni byli divný.

Nakonec jsem se dostal až do města Avanos, odkud to bylo už jen posledních pár kilometrů do Göreme, kde jsem si zaplatil ubytování. Každopádně už jsem byl v Kappadokii.

Dal jsem si cenově přepálenou pidu a stopl auto až do Göreme.

Tam jsem se ubytoval u typicky muslimské báby doma a šel prozkoumat okolí. Bylo to fakt hezký.

Večer jsem si dal kebap s čajem, prohodil pár slov v češtině s obsluhou a šel spát, abych ráno stihl východ slunce s balónama, díky kterým je tohle místo tak vyhlášený.

11. den stopování do ArménieRáno jsem si přivstal na otevíračku a jako první vyrazil nahoru. Bylo to hrozně hezký, vychá...
10/12/2024

11. den stopování do Arménie

Ráno jsem si přivstal na otevíračku a jako první vyrazil nahoru. Bylo to hrozně hezký, vycházelo slunce.

Prošel jsem si celý Pamukkale a pak se vydal do antickýho městečka Hierapolis, kde měli hrozně hezkej amfiteátr, což je takovej dobovej klub.

Cestou zpět se mi stala menší nehoda, že jsem se omylem vykoupal v jezírku mezi 50 číňanama.

Můj budoucí cíl je Kappadokia, která je asi 600 km daleko. Můj cíl na tento den bylo minimálně město Konya, kam se mi večer podařilo dojet.

Stopy byly velmi zajímavé, vzal mě divnej děda, kterej na mě vystrkoval jazyk, pak borec s melounama, kterej mi dal batoh na korbu a jel buď 40 nebo 140 km/h, u toho ještě v klidu koukal na TikTok.

Následoval děda, kterej sliboval, že mě doveze do města Çay, ale vyhodil mě na dálnici 120 km před.

Moc dálnice to pak nebyla, objevil jsem se nahoře na kopcích, kde mě vždycky auto popovezlo do další vesnice. Pak mě vzali 2 studenti až do Konye. Cestou mě poctivě krmili chlebem a sladkostma.

V Konyi jsem koupil kebap a šel spát.

10. den stopování do ArméniePotom, co jsem se ráno ujistil, že otrava je pryč, vydal jsem se stopovat směr Pamukkale. Tu...
04/12/2024

10. den stopování do Arménie

Potom, co jsem se ráno ujistil, že otrava je pryč, vydal jsem se stopovat směr Pamukkale. Turistická destinace, která je prostě skála s termálama.

Nálada nebyla zrovna nejlepší, zlepšila se ale asi po 200 metrech, kde mě začal opruzovat obchodník bund. Po odpovědi, že jsem z Česka mi řekl Ahoj a začal se zajímat.

Stopování ze začátku zrovna moc nešlo, pak jsem ale stopl 2 borce, kteří mě hned obdarovali věcma a konečně mi řekli něco zajímavého o Turecku.

Pak následovalo už jen vysednutí z auta, stoupnutí k silnici a stopování, dokud jsem znova nenastoupil. To se dělo tento den ještě pětkrát, než jsem konečně dojel na Pamukkale.

Pán si se mnou udělal zajížďku, aby mě mohl vysadit přímo u té skály. Já si zabookoval nejbližší hotel, kde mi recepční hrdě vyprávěl o svém bratrovi, který žije v Olomouci. Že prej he makes kebap there.

Už jsem si dal jen malou procházku po vesnici, večeři a čaj s recepčním. Šel jsem brzo spát, protože jsem se chtěl vydat nahoru na kopec až další den na otevíračku v 8:00.

9. den stopování do ArménieHned z rána jsem vyrazil stopovat směrem na Efez.Vedle husté mlhy a pasoucího se stáda ovcí j...
02/12/2024

9. den stopování do Arménie

Hned z rána jsem vyrazil stopovat směrem na Efez.

Vedle husté mlhy a pasoucího se stáda ovcí jsem stopl autobus, který jel přímo tam. Řidič jel sám, vzal mě zadarmo.

Vysadil mě ve vedlejším městečku Selçuk, kde jsem dal snídani v podobě 2 croissantů a prošel se 2 km do Efezu.

Efez je významný antický město, který je dost zachovaný a projíždělo jím spoustu zajímavých lidí z bible a starověkýho Řecka. Posledním zajímavým člověkem jsem tam byl já.

Bylo to hezký, ale klasicky turistický. Vstup 40 euro a číňani tomu moc nepřidávají, když jsem si fotil fotku ve dveřích, tak mě jeden žloutek odstrčil, aby se tam mohl vyfotit.

Z Efezu jsem zamířil přímo do nejlevnějšího hotelu, protože mi nebylo zrovna nejlépe od žaludku.

8. den stopování do ArménieProtože jsem se ráno vzbudil s obrovskou nenáladou stoupnout si stejně jako každý jiný den k ...
28/11/2024

8. den stopování do Arménie

Protože jsem se ráno vzbudil s obrovskou nenáladou stoupnout si stejně jako každý jiný den k silnici a čekat, rozhodl jsem se udělat změnu a popojet si vlakem.

Nacházel jsem se ve městečku Balikesir, odkud to bylo přibližně 100km do Izmiru, který byl další zastávkou. Velmi optimální vzdálenost na to strávit 4 hodiny ve vlaku.

Pro jistotu jsem vyrazil s velkým předstihem a udělal jsem dobře. Kupování lístku byl teror, ale to už jsem psal na stories.

Rovněž jsem si koupil snídani v nedalekém stánku. Byly to nějaké 2 housky. Po prvním kousnutí jsem zjistil, že v nich je i náplň. Vypadalo to přesně tak, jak to chutnalo. Jak kdyby v tom bylo nablito.

Celkově jsem měl z tureckého vlaku obavy, ale vše proběhlo v pohodě. Jeden evropský záchod se tam nacházel, sezení bylo pohodlný a výhledy nádherný. Bavili mě reakce vesničanů, kteří s nadšením vlaku mávali.

Dorazil jsem do Izmiru a tam si dal klasicky už Adana kebap. Stopování se taktéž dařilo dobře, byl stopnut děda, se kterým jsem mohl mluvit anglicky, bo studoval v USA. Pak jsem stopl první a poslední ženu v Turecku.

Skončil jsem ve větším městě, kde jsem to šel zalomit do mešity, ale po odhalení mého nemuslimování jsem byl odejit. Šel jsem teda na hotel. Konec dnešního příběhu.

7. den stopování do ArménieRáno jsem opustil svůj zaplivaný hotel v Istanbulu a vydal se metrem na konec Istanbulu a zár...
21/11/2024

7. den stopování do Arménie

Ráno jsem opustil svůj zaplivaný hotel v Istanbulu a vydal se metrem na konec Istanbulu a zároveň do asijský části Turecka.

Nějak jsem to neprožíval, ale přece jenom, když se řekne, že jsem skoro jenom stopem dojel do Asie, tak to zní drsně viď😂

Tam jsem se vůbec nějak nemohl vymotat k dálnici, tak jsem si dal asi 8 km procházku.

Tam mě nabral mladej kluk, kterej taky dřív stopoval a dovezl mě na obrovskou benzínku, kde bylo spoustu jídla a aut, které směřovaly do Izmiru stejně jako já.

Dal jsem si tam tortilu chcípáka, byla sice mastná tak, že kdybys pod ní dal skleničku tak se celá naplní olejem ale byla na místní poměry moc dobrá.

Odtamtud mě vzal týpek, kterej prej vozil jídlo. Když ale otevřel v dodávce okýnko, smrdělo to asi tak, jak když jsem v mládí sbíral šneky a pak je nechal týden zavřený v krabici.

Vysadil mě rovnou na dálnici, kde si pro mě přijel turek, kterej mě pozval na čaj v nejbližším městě. Byl to politik, ale stejně anglicky neuměl. Nakonec si urazil zrcátko u auta, když couval z garáží. Odvezl mě na poslední benzínku a tam jsme se rozloučili.

Já už nic nestopnul a tak jsem vyrazil do nejlevnějšího hotelu a dal si nedobrej kebab na večeři.

6. den stopování do ArménieNa tento den byl jasnej plán, prozkoumat Istanbul.Stejně jako v Sofii jsem si na to vyhradil ...
20/11/2024

6. den stopování do Arménie

Na tento den byl jasnej plán, prozkoumat Istanbul.

Stejně jako v Sofii jsem si na to vyhradil celej den, abych něco stihl.

Jako první jsem si jel vybrat peníze do bankomatu, abych si mohl většinu nechat na hotelu, aby mi je nikdo neukradl. Je vtipný, že jejich největší bankovka je 200 a ty 3000kč jsou fakt balík. (2.fotka)

Pak už jsem zamířil do centra, kde jsem se pokochal památkama a šel někam na snídani. Tam jsem stihl hned z rána udělat ostudu, když jsem si osolil čaj a pak ho vyprsknul na ubrus.

Následovala procházka kolem moře, kde byli stylový bezďácký přístřešky. Procházku jsem zakončil u mostu, aka lidské zoo na rybářích.

Pak jsem se ocitl na tržnici, která byla fakt velká a nedokázal jsem se vymotat pak ven.

Potom jsem šel jen tak náhodně směrem na hotel. Cestou jsem si dal kebab (nečekaně v Turecku) a vyvalil si špek na postel.

Pak už mi jen vlezlo sousedovo dítě do okna a na večeři mě okradli.

Celkově hodnotím Istanbul moc dobře, měl jsem ho tak poslední rok v hlavě, že bych se tam chtěl podívat a fakt to stálo za to.

Kdyby někdo chtěl, není problém, klidně tam pojedu znova.

5. den stopování do JerevanuRáno jsem přišel na snídani na hotelu, byli hranolky s vajíčkem.Můj první stop v Turecku byl...
19/11/2024

5. den stopování do Jerevanu

Ráno jsem přišel na snídani na hotelu, byli hranolky s vajíčkem.

Můj první stop v Turecku byl autobus, kterej mě za 15 kč dovezl do prvního většího města, a to Edirne.

Tam jsem byl velmi vystrašenej z Turecka ještě, ale postupně jsem začal zjišťovat, že je to vlastně hrozně v pohodě a asi to nebude žádnej třetí svět.

Překvapila mě velikost místních toulavých psů, ale zároveň uklidnila logická myšlenka, že kdyby dělali bo**el tak je postřílejí.

Na výjezdu z Edirne jsem si stoupl k silnici a začal stopovat. Mírně jsem zneklidnil po tom, co jsem se ohlídl a za mnou stál voják s ákáčkem. Slušně mě poprosil, že kdyby mi to nevadilo, bylo by lepší, kdybych se posunul, protože tam mají stanici a nechtějí, aby jim tam někdo zastavoval. No zkuste si odporovat viď.

Tak jsem se posunul na zastávku, kde mě bral za 10 minut kamion na předměstí Istanbulu. Uvařil mi v kamionu kafe.

Tam mě nabrala a dodávka, borec mě vyhodil skoro u centra na dálnici, řekl mi, že tam mám dojít po dálnici.

To se mi moc nechtělo, tak jsem se dostal po louce k nákupáku, kde jsem si dal oběd.

Pak jsem jen dojel metrem na hotel, kterej byl v hnusný ulici a dal si procházku nočním okolím.

Address

Aksaray
68###

Website

Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Kapitán týmu posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Contact The Business

Send a message to Kapitán týmu:

Share