29/11/2025
CZ/ Není chleba, jako chleba
Tradiční sammún nebo z francouzské kuchyně přejatou bagetu, které čerstvě upečené a jemně křupavé máme v Tunisku tak rádi, netřeba představovat. Kořeněné varianty chleba, polosladký nebo chléb s olivami většina milovníků Tuniska také určitě ochutnala. A kdo by nemiloval domácí tabúna, jen namáčený do čerstvě vylisovaného olivového oleje :)
Vydáte-li se ale ze Sfaxu trajektem na Kerkénské souostroví, je dobré znát místní specialitu – galit (gallita). Chléb, který mimo Kerkenna nekoupíte a většinou jej kontinentální Tunisané ani neznají. Galit se dá přitom s běžným plochým chlebem snadno zaměnit. Po dopolední či podvečerní dodávce pečiva se na Ostrovech po běžném chlebu velmi rychle zapráší, galít ale většinou pro svou trvanlivost v regálech zůstává. Nejeden návštěvník Kerkenna si tak do svého apartmánu tuto nezvyklou pochoutku donesl, aby následně zjistil, že jde o přílohu velmi tvrdou, běžným způsobem nekonzumovatelnou.
Galit se ve skutečnosti takto peče záměrně. Teprve doma, těsně před podáváním jídla, chléb nasekáte na kousky. Ty v polévce nebo omáčce změknou, krom kurky, která si zachovává křupavost podobně jako "naše" chlebové krutony. Typickými jídly kam Kerkeňané galit přidávají jsou marka, velmi zjednodušeně místní šorba vařená s celými rybami, nebo třeba tšíš / šorba s chobotnicí.
Galit není jen místní zvláštností, ale kulinářským dědictvím nejspíše pamatující dávné evropské námořníky – obchodníky mířící do městských přístavů jakým byl ostrovanům blízký Sfax nebo již španělské dobyvatele Kerkenna. Ti v 16. století na Ostrovech vybudovali nejméně jednu kontrolní pevnost. Tvrdé slané sušenky byly vhodnou trvanlivou potravinou při dlouhých plavbách na moři.
---
Fotografováno v restauraci La Palma v Sidi Fredj, září 2017
