2NaTreku

30/09/2026

30/09/2026

Znáte Panskou skálu? 🪨 Nachází se u Kamenického Šenova v Českém středohoří a Michal ji viděl úplně poprvé..

Jedná se o unikátní čedičový skalní útvar, který vznikl při chladnutí lávy. Pravidelné pěti- a šestiboké čedičové sloupce vytvářejí neuvěřitelnou skalní stěnu, která na první pohled vypadá jako z jiné planety. 🪐

27/09/2026

🏰 Oybin – kouzelné místo ukryté v Žitavských horách

V jihovýchodním Německu, jen kousek od českých hranic, leží městečko Oybin. Nad ním se tyčí stejnojmenný pískovcový masiv, na kterém najdete působivé ruiny středověkého hradu a kláštera.

Hrad byl ve 14. století významně přestavěn a za vlády Karla IV. zde vznikl císařský dům a později klášter celestinů. Dnes jsou z něj působivé ruiny zasazené přímo do skal a okolní přírody. 🌿

A my jsme měli ještě větší štěstí. Klášter jsme si mohli prohlédnout za zvuku houslisty, který právě hrál. Hudba se nádherně rozléhala mezi starými kamennými zdmi a skalami a celé místo tím dostalo úplně jinou atmosféru. 🎻

Oybin je přesně jedno z těch míst, která se těžko popisují slovy. Některá se prostě musí zažít.

19/09/2026

A jak to dopadlo?

Na chatě Vittorio Emanuele II jsme se sešli v pěti: já s Dančou, Tomáš a Libor s Gabčou. S Liborem jsme se znali už z Grossglockneru, takže šlo o naše další společné dobrodružství.

Velkou výhodou italské chaty byla rozumná cena za polopenzi. Hned po večeři jsme šli spát, abychom nabrali síly na noční vstávání. Ve tři ráno nás čekala hotová snídaně a kolem čtvrté jsme za svitu čelovek vyrazili na vrchol.

Cestu jsme zvolili přes kamenné sedlo, abychom se za tmy vyhli ledovci. Po příjemném dvojkovém lezení po balvanech se nám otevřel pohled na vrchol. Tady už přišly na řadu mačky a cepíny. Srpnový ledovec byl už v zoufalém stavu, ale naštěstí všechny mosty držely. Závěrečný skalní úsek s kramlemi jsme zvládli bez problémů a za chvíli jsme už stáli u ikonické bílé Madony. Libor si ještě vyběhl vedlejší vrcholek a pak jsme společně zahájili sestup, tentokrát celý po ledovci, abychom nemuseli sundávat mačky.

U chaty jsme výstup oslavili zaslouženým pivem a pak už jen scházeli dolů do kempu Le Breuil k autu, kde nás čekal vydatný odpočinek.

Trasa z chaty Vittorio Emanuele II (2 736 m n. m.) na vrchol Gran Paradiso (4 061 m n. m.) a následný sestup až do kempu Le Breuil (1 886 m n. m.) měřila přibližně 17,5 kilometru. Při výstupu to bylo 1 325 výškových metrů nahoru a při zpáteční cestě 2 175 metrů klesání.

19/09/2026

Jako aklimatizační výstup před samotným výzvou v podobě Mont Blancu jsme si vybrali ikonické Gran Paradiso. Tato majestátní čtyřtisícovka ležící na italské straně je považována za nejvyšší horu, která se nachází celou svou plochou výhradně na území Itálie.

Autem jsme dojeli až do kempu Le Breuil, který se stal naší základnou celkem na tři noci. Kemp nás velmi mile překvapil – byl čistý, příjemný, bez jakéhokoliv rušivého hluku, nabízel teplé sprchy a to vše za velmi příznivou cenu. První noc jsme strávili v kempu, abychom nabrali síly na nadcházející výstup.

Druhý den jsme se s zabalenými batohy vydali směřem k horské chatě Vittorio Emanuele. Samotný výstup k chatě je krásný a po celou dobu se nám otevíraly nádherné výhledy do údolí na kemp ležící hluboko pod námi. Převýšení okolo 850 výškových metrů jsme pohodovou chůzí zvládli za necelé tři hodiny.

Na chatě jsme se ubytovali a načerpali energii před dalším dnem, kdy nás čekal samotný vrcholový útok. Po úspěšném dosažení vrcholu a náročném sestupu z hory jsme se vděčně vrátili zpět do kempu Le Breuil, kde jsme si dopřáli zasloužený odpočinek a poslední noc před další výzvou.

18/09/2026

Náš parťák na všechno! 🚐✨

Říkali jsme si, že je nejvyšší čas věnovat zase jeden příspěvek taky tomuhle našemu hrdinovi. Multíka jsme si zamilovali hned od první jízdy. Je neskutečné, jak je to auto univerzální, jeden víkend v něm plnohodnotně spíme uprostřed přírody, přes týden převezeme rodinu i přátele a když je potřeba, promění se ve stěhovací vůz..

A to nejlepší? Je to sice pořádná dodávka se vším všudy, ale přitom tak kompaktní, že bez problémů zaparkujeme víceméně kdekoliv. 🅿️👌

Neustále ho ladíme, vylepšujeme a dokupujeme různé vychytávky... A ta úplně poslední? Náš Multík se umí proměnit i v pořádnou stíhačku! 🚀💨

20/08/2026

Pár fotek ještě ze samotného konce výstupu na Triglav…

V 5:00 budíček na chatě Planika, v 6:00 vyrážíme. Výstup vedl přes hřeben Malého Triglavu a krátce po 8:00 už jsme stáli na samotném vrcholu Triglavu (2 864 m n. m.).

Přímo na vrcholu stojí ikonická plechová věž Aljažev stolp z roku 1895, která slouží jako kultovní symbol Slovinska a zároveň nouzový bivak pro 4 lidi.

Pak už následoval jen nekonečný sestup z vrcholu až dolů do údolí. Kolem 18:00 jsme konečně dorazili k Bohinjskému jezeru.

Po sestupu následovalo zasloužené koupání v ledovém jezeře na regeneraci a až potom noční přejezd autem rovnou domů.

Výsledek celkového dvoudenního treku: přes 5 000 m převýšení (součet nahoru i dolů) a necelých 40 km v nohách.

16/08/2026

Máme za sebou dvoudenní putování Triglavským národním parkem, tak se rádi podělíme o tom, jaké to bylo. Místní hory jsou zářivě bílé, vápencové a tvoří úplně jinou kulisu, než klasické Alpy. Nedá se říct jestli jsou hezčí, jsou prostě úplně jinak krásné…

Celý trek začal poměrně vtipně. Po 8 hodinách jízdy z ČR jsme dorazili do městečka Bled, kde jsme zjistili, že oba jedeme v sandálech a Dančiny boty na trek zůstaly doma (respektive je Michal zapomněl přibalit 🙂). Po prvotní frustraci a lehké panice z představ, jak Danča zdolává Triglav v sandálech, záchrana přišla v místním Intersportu. Nákup kvalitních trekovek v akci celou situaci vyřešil – win-win!

Následně jsme objevili parádní stellplatz kousek od národního parku jen za 10 € na noc. Pro naši dodávku ideální stání, navíc s pitnou vodou a záchodem.

Brzy ráno jsme přejeli na parkoviště Planina Blato, kde náš trek oficiálně začal. První kilometry vedly hustým lesem, což nás upřímně trochu otrávilo. Kolem 1 900 m n. m. se ale les konečně otevřel do úchvatných horských scenérií, které nás pak neopustily po zbytek cesty.

První den jsme zvladli necelých 21 km krásnou cestou přes Údolí sedmi jezer až přímo pod vrchol Triglavu, kde jsme přespali na chatě.

Fotky z vrcholu Triglavu dáme do samostatného postu.

24/07/2026

Druhý den ve Florencii se nesl ve znamení neuvěřitelných osobností, posvátných míst i trošky toho městského štěstíčka.

Naše první kroky vedly do majestátního baziliky Santa Croce, která je známá jako chrám italské slávy. Procházet kolem hrobek a kenotafů nejslavnějších velikánů lidstva vyvolává neskutečný respekt. Spatřili jsme úchvatný nárobek vědce Galilea Galileiho, pietní památník básníka Dante Alighieriho i velkolepý hrob samotného Michelangela Buonarrotiho, obklopený alegorickými sochami umění. Nádherná fresková výzdoba kaplí a dochované historické kříže jen podtrhly mystickou atmosféru celého místa.

Odtud jsme zamířili do slavné Galerie dell’Accademia, kde nás čekalo setkání s dokonalostí v podobě originální sochy Davida od Michelangela. Vidět toto monumentalní dílo v celé jeho kráse zblízka je zážitek, ze kterého běhá mráz po zádech, stejně jako při pohledu na jeho další nedokončená sochařská díla, jako je slavná Pieta Palestrina, kde z mramoru doslova vystupuje lidská emoce.

Při toulkách městem jsme zavítali i k Velké florentské synagoze, jejíž nádherná maursko-byzantská architektura, tyrkysové kopule a bohatě zdobený interiér s bronzovými svícny berou dech.

Cestou jsme nezapomněli navštívit ikonickou bronzovou fontánu kance Fontana del Porcellino u tržnice Mercato Nuovo. S poctivostí jsme mu pohladili rypáček a vložili minci do tlamy pro štěstí, aby nám spadla do mřížky pod ním, protože se do Florencie prostě musíme ještě někdy vrátit.