27/12/2025
Jaké bylo přání železničářů do Nového roku před 129 lety – roku 1896.
Ať se to bude Vám zdát dost divné, tak ta přání nebo požadavky železničářů zas tak rozdílné nebyly. Ono se toho až tak moc zase za 129 let nezměnilo, hlavně na dráze. Zde je jedno Vánoční a Novoroční přání (viz český překlad) z posledního dne roku 1896, otištěný v odborových novinách VERKEHRS-ZEITUNG.
*
Železniční dělníci, pracovníci a zaměstnanci, kteří trávíte Vánoce, Silvestra a Nový rok v lokomotivě, v zavazadlovém vagónu nebo na nádražích, vstupujeme do Nového roku bez jakýchkoli vznešených očekávání. Vědí: V podstatě to bude a musí zůstat při starém. Jsme služebníci, zřízenci a i v nadcházejícím roce budeme mít hojný díl práce, za kterou dostaneme jen mizernou mzdu.
Ale i když si nesmíme dělat přehnané naděje, protože ty vždy vedou k hořkým zklamáním – vyhlídky nejsou tak bezútěšné, jak je prezentují sociální demokraté. Chce-li člověk prozkoumat, co by mohla přinést blízká budoucnost, je moudré rozdělit svá přání na ta, která lze splnit, a ta, která nelze, a jednou provždy odložit stranou ta nesplnitelná. Stále zůstanou přání, která lze splnit a jejichž splnění nám přinese uspokojení.
Další přání železničářů jsou jistě dosažitelná: zbavení se řady povinností a hlavně zvýšení platu. Zbavení se povinností, čímž myslíme omezení denní nepřetržité pracovní doby, je možné částečně zvýšením počtu zaměstnanců (a také vozidlového parku, lokomotiv i osobních vozů) a částečně zjednodušením povinností, které jsou v současnosti složitější, než je nutné. Například bude možné nejprve stanovit maximální 12-hodinovou pracovní dobu pro výkonné úkoly, zatímco je však dobře známo, že dnes lidé často pracují 14, 16 nebo i více hodin v kuse. Nebo – což je naprosto absurdní – dokonce pracují na 24-hodinové směně následované 24-hodinovým volnem. Dvanáctihodinový pracovní den samozřejmě nebude trvalý; stane se 10-ti hodinovým a nakonec 8-mi hodinovým.
Dojde také ke zvýšení mezd na slušné životní minimum, možná i bez příspěvků daňových poplatníků. (Zaměřujeme se zejména na c.k. státní dráhy, protože státní podnik se neustále rozšiřuje, zatímco počet soukromých drah klesá.) Dříve či později dojde k určité paritě mezi platy nejvyšších a nejnižších železničních úředníků.
Názor, který někteří politici stále zastávají, že c.k. státní dráhy by měly generovat čistý zisk pro státní pokladnu, musí být samozřejmě zcela opuštěn. Železnice se nesmí stát dojnou krávou, jako je dnes c.k. pošta. Obě instituce plní svůj důležitý a jediný účel – sloužit dopravě. Nikdy by neměly být využívány jako prostředek generování kapitálu.
Toto jsou naše novoroční přání a s nimi na zdraví do roku 1897!
*
Noviny VERKEHRS-ZEITUNG byly vydávány ve Vídni, jako nezávislé odborové-spolkové noviny pro železniční úředníky, strojvedoucí, průvodčí a všechny zaměstnance dopravních institucí Rakouska-Uherska. Byly to též oficiální noviny Rakouského dopravního spolku, také byly členem Rakouského svazu technických spisovatelů. Vycházely každých osm dní. Redakční kancelář, administrativa a distribuce byla na adrese Vídeň, okres č. IV/I., Karlsgasse 4.
