09/08/2026
Jeden z posledních pravidelných provozů historických amerických tramvají PCC dodnes najdeme na jižním okraji Bostonu. Takzvaná Mattapan Line, známá rovněž pod tradičním názvem Ashmont–Mattapan High-Speed Line, spojuje stejnojmenné stanice Ashmont a Mattapan. Trať měří 2,6 míle, tedy přibližně 4,2 kilometru, a cestujícím slouží osm zastávek. Dopravce MBTA pro ni stále vede deset tramvají PCC ze 40. let, do provozu však zasahuje pouze část z nich. V dobách největší slávy přitom Boston disponoval až 344 vozy této koncepce.
Vozy PCC se dříve objevovaly na mnohem větší části bostonské tramvajové sítě. První z nich dorazil už v roce 1937 a postupně následovaly stovky dalších, které jezdily na povrchových tratích i v tramvajovém podzemí dnešní Green Line. Část pouličních tratí však postupně nahradily autobusy a trolejbusy, zatímco v centrálním tunelu začaly od 70. let staré tramvaje vytlačovat nové lehké kolejové vozy. Izolovaná trať z Ashmontu do Mattapanu se tak pro PCC stala útočištěm, přičemž jejich pravidelné nasazení zde začalo v roce 1955.
Jedním ze zdejších pamětníků je i vůz evidenčního čísla 3268, kterého jsme zastihli ve stanici Milton zhruba uprostřed trasy. Tramvaj vyrobila společnost Pullman-Standard v roce 1946, během dlouhé kariéry však stejně jako ostatní vozy prošla několika opravami a na přelomu tisíciletí také rozsáhlejší generálkou. Přesto si mattapanská tramvaj #3268 uchovala klasickou koncepci pohonu PCC s odporovou regulací a akcelerátorem, doplněnou původním pneumatickým systémem. Zbylé vozy prošly větší opravou včetně modernizace výzbroje.
Jejich provoz zatím působí téměř nesmrtelně, do budoucna však neohrožený není. MBTA připravuje rozsáhlou modernizaci tratě, která má umožnit nasazení nízkopodlažních vozů Type 9 uvolněných z Green Line a následné odstavení tramvají PCC. Projekt se ovšem potýká s nedostatkem peněz a výrazným zpožděním, takže osmdesátileté vozy budou mezi Ashmontem a Mattapanem cestující vozit ještě několik let.
Tvary bostonských tramvají jsou přitom dobře povědomé také českému pozorovateli. První československý vůz Tatra T1 z roku 1951 vycházel z americké koncepce PCC a stal se předchůdcem typů T2 a legendární T3. Historie licence je však složitější než pouhé poválečné zakoupení celé tramvaje: předchůdci ČKD spolupracovali s firmou Westinghouse už před válkou a v květnu 1948 byla uzavřena časově omezená smlouva se společností Transit Research Corporation na použití patentovaných prvků, zejména konstrukce podvozků. Pozdější typy už vznikaly jako vlastní československý vývoj této koncepce, ačkoliv některé původní prvky nadále využívaly. Licence se tak stala tématem řady soudních sporů, vzhledem k tehdejším poměrům socialistického Československa ale záležitost spíše vyšuměla do ztracena.
