28/06/2026
Bobu Hooverovi bylo pouhých 22 let, když byl 9. února 1944 sestřelen nad jižním pobřežím Francie. Byla to jeho 59. bojová mise. Jeho Spitfire skončil ve vodě, Němci ho vylovili a poslali do Stalag Luft I – zajateckého tábora na pobřeží Baltského moře, kde strávil následujících 16 měsíců.
Sedět se založenýma rukama ale neměl v povaze. Znovu a znovu se pokoušel o útěk, ale pokaždé to skončilo nezdarem. Jeho šance konečně přišla na jaře 1945. Válka se hroutila, do oblasti se valila sovětská armáda a v táboře zavládl chaos. V nastalém zmatku se Hoover dostal ven a už se neohlížel.
Procházel německou krajinou, dokud nenarazil na letiště. To, co tam našel zaparkované, bylo až příliš dokonalé: Focke-Wulf 190. Přesně ten typ stíhačky, který ho před rokem do onoho zajateckého tábora dostal. Nikdy předtím neseděl za jejími kniply a všechny popisky v kokpitu byly v němčině. Nic z toho ho ale nezastavilo. Vlezl dovnitř, přišel na to, jak se s tím létá, nahodil motor a odlepil se od země.
Pak přišla ta skutečně nebezpečná část: letět v německé stíhačce, o samotě a nízko, vstříc spojeneckým liniím, kde by ho každý s chutí sestřelil. Dokázal doletět až do Nizozemska, kde s letadlem sedl na pole. Tam ho málem na místě zabila skupina nizozemských farmářů, kteří byli skálopevně přesvědčeni, že chytili Němce. Nakonec se z toho ale vymluvil a dokráčel zpět ke svobodě.
A to byla teprve úvodní kapitola. Hoover se posléze stal jedním z nejuznávanějších testovacích pilotů v zemi. To on letěl v doprovodném letounu v den, kdy Chuck Yeager v roce 1947 prolomil zvukovou bariéru. Přežil havárie, které ho měly spolehlivě zabít. Než svou kariéru ukončil, pilotoval více než 300 různých typů letadel a jeho cesty se zkřížily s osobnostmi jako Charles Lindbergh, Jimmy Doolittle nebo Neil Armstrong.
To, co ho však proměnilo z uznávaného pilota v žijící legendu, se odehrávalo před zraky davů. Téměř půl století Hoover ohromoval diváky na leteckých dnech po celém světě ve svém kanárkově žlutém P-51 Mustangu „Ole Yeller“ a ve skromném dvoumotorovém stroji Aero Commander Shrike. Dokázal letadlo otočit podvozkem vzhůru a přitom s ledovým klidem nalévat ledový čaj ze džbánu do sklenice položené na palubní desce, aniž by uronil jedinou kapku. Korunoval to pak tím, že celou svou akrobatickou sestavu, včetně přemetů a vývrtků, odletěl s oběma vypnutými motory – veden pouze setrvačností a čistým instinktem.
Pro ostatní letce byl zkrátka „pilotem s velkým P“. Jeden z nich prohlásil, že sledovat ho při letu bylo jako sledovat hrát geniálního hudebníka. Se svými letadly nebojoval. On s nimi tančil. Jimmy Doolittle, muž, který v roce 1942 vedl odvážný nálet na Tokio, to shrnul do jediné věty, která Hoovera provázela po zbytek života: „Bob je ten nejlepší pilot, jaký kdy žil.“
Hoover zemřel 25. října 2016 ve věku 94 let. Jeho smuteční tyátr byl setkáním elit světového letectví. Mezi těmi, kdo mu přišli vzdát hold, nechyběl ani Harrison Ford, zatímco nad hlavami smutečních hostů přelétala letadla na jeho počest. On sám přitom své vlastní legendě nikdy nepodlehl. „Jen jsem se pokaždé strašně moc snažil dělat to nejlépe, jak jsem dovedl,“ řekl jednou.
On February 9, 1944, Bob Hoover, a 22-year-old American fighter pilot, was shot down over the southern coast of France during his 59th combat mission in World War II.
His Supermarine Spitfire crashed into the sea. German forces captured him and sent him to Stalag Luft I, a well-known prisoner-of-war camp on the Baltic coast.
For the next 16 months, Hoover tried to escape again and again, but each attempt failed.
In April 1945, everything changed.
As Allied forces advanced and Germany started to fall apart, Hoover finally escaped from the camp and vanished into the chaos. He crossed enemy territory on foot until he found an abandoned Luftwaffe airfield.
Parked there was a Focke-Wulf Fw 190.
One of Germany’s most feared fighter aircraft.
The same type that had helped shoot him down.
Bob Hoover had never flown one before.
All the cockpit instruments were in German. He had no manual, no briefing, and no checklist.
He climbed in anyway.
He relied on instinct to figure out the controls, started the engine, and took off alone in a stolen N**i fighter plane. Flying low to avoid being seen, Hoover crossed enemy territory toward Allied lines. Later, he joked that he was probably “the dumbest Army Air Force pilot ever to fly an enemy airplane into Allied airspace.”
He landed safely in the Netherlands and barely avoided being shot by Dutch resistance fighters, who at first thought he was German.
That unbelievable escape was only the beginning of his legend.
After the war, Hoover became one of America’s top test pilots. He flew alongside Chuck Yeager during the famous Bell X-1 flights that broke the sound barrier in 1947. He survived crashing an F-84 Thunderjet, ejecting from a burning plane and breaking both legs. Throughout his life, he flew more than 300 different types of aircraft.
He personally knew some of the biggest names in aviation, like Orville Wright, Charles Lindbergh, Jimmy Doolittle, Neil Armstrong, and Yuri Gagarin.
But to most people, Bob Hoover became famous for something else: his flying.
For decades, he amazed crowds at airshows all over the world with performances that many pilots still say have never been matched. Flying his yellow P-51 Mustang “Ole Yeller” and later the Aero Commander Shrike, Hoover did precision aerobatics with both engines off, gliding through loops, barrel rolls, and incredible maneuvers using only skill and instinct.
His most legendary trick?
He once poured iced tea into a glass while rolling the airplane upside down, without spilling a single drop.
Pilots called him “the pilot’s pilot.”
Jimmy Doolittle once said:
“Bob Hoover is the greatest stick-and-rudder pilot who ever lived.”
Bob Hoover passed away on October 25, 2016, at the age of 94.
At his memorial service in Van Nuys, California, nearly 1,500 people gathered to honor him. Two USAF Thunderbird F-16s and a Canadian Snowbird flew overhead while an Honor Guard presented the American flag to his family.
His legacy is still considered one of the greatest in aviation history.
Not because he wanted fame.
But because he truly mastered the art of flying.
