Hanka outdoor

12/05/2026

Víte… člověk občas úplnou náhodou otevře starou složku s fotkami a najednou sedí hodinu a jen se usmívá.

Tohle je takový malý návrat do minulosti před 14 lety. (Nechce se mi tomu ani věřit 🤫)
Kurz v rámci horské licence UIMLA . Doba, kdy jsme byli přesvědčení, že v horách přežijeme úplně všechno a k životu nám stačí bylinky, nůž a trocha horského nadšení 😄
Jedlý hmyz, brouci, červi… prostě klasická horská romantika začínajících horských průvodců.
A … tvůj legendární narozeninový dort ozdobený moučnými červy asi nikdo z nás nikdy nezapomene. Myslím, že po tom dortu už nás v horách nemohlo nic překvapit.
Když se na ty fotky dívám dnes, je vlastně strašně zvláštní, kam nás všechny ty hory nakonec zavedly.
Stando .cz , Kačenko , Bydža .bydzovsky … a všichni ostatní, co tam se mnou tehdy byli — díky za tu dobu.
Byli jsme mladí, nadšení a úplně střelení.
(A teda… upřímně? Některým z nás to očividně zůstalo dodnes 😄)
A možná právě proto mají tyhle staré fotky po těch letech takovou sílu.
Protože člověk časem zjistí, že největší vzpomínky nejsou vrcholy.
Ale lidi, se kterými na nich začínal.

A některé z těch lidí si člověk nese v sobě dál… i když už tu dnes bohužel nejsou.

04/04/2026

Tohle je přesně ten typ ferraty, který vypadá jednoduše.

A právě proto na něm lidi dělají nejvíc chyb.

Ne kvůli síle.
Ale kvůli tomu, že se spoléhají na obtížnost.

Jenže obtížnost ti neřekne nic o:
kvalitě skály,
stavu kramlí,
nebo tom, jak je ferrata postavená.

A to jsou přesně věci, které rozhodují.

A vím to i proto, že ferraty nejen lezu, ale jednu jsem si i postavila.

Upřímně — většina lidí si ferraty vybírá špatně.

28/03/2026

Jsou místa, kam se nevracíš kvůli tomu, jak vypadají…
ale kvůli tomu, jak se tam cítíš.

Lago di Garda je pro mě jedno z nich.

Hory kolem, jezero pod nimi, klid… a energie, která mi vždycky připomene, proč vlastně dělám to, co dělám.

Vracíme se sem za přáteli, kdykoliv to jde.
Tentokrát jen krátká zastávka cestou ze Španělska domů.

Stojím na zahradě, držím Dorku v náručí a říkám si, že přesně tenhle pocit chci lidem předávat i v horách.

Ne výkon.
Ne „musím na vrchol“.
Ale ten moment, kdy se všechno zpomalí a začne dávat smysl.

A pak zase zpátky do práce.

Do hor.
S lidmi, kteří to chtějí zažít stejně.

26/03/2026

Ferraty v Andalusii #5
Ronda (Tajo de Ronda)

Tahle ferrata v Rondě není nijak dlouhá ani extrémně těžká.

Ale to, kde vede, z ní dělá jedno z nejzajímavějších míst, kde jsem v Andalusii lezla.

Lezeš přímo v kaňonu pod ikonickým mostem a máš výhledy, které jsou opravdu unikátní.

Jenže realita se tu teď trochu změnila.

Vznikla tu nová placená stezka pod mostem a vstup k ferratě je oficiálně uzavřený.
Je tu plot a zákaz vstupu.

Ferrata ale pořád vede tudy…
a lidi ji dál lezou.

Jen tím porušují pravidla.

Zajímavé je, že ve stěně jsou vidět i staré kramle a železa, které působí jako pozůstatky původních přístupových cest.

Možná se tady lezlo už dávno předtím, než vznikla samotná ferrata.

A právě proto je tohle místo tak specifické.

—

📍 Andalusie, Ronda (Tajo de Ronda)
🧗‍♀️ obtížnost: cca K2
⏱️ délka: cca 20–40 min

—

Ulož si tohle místo — protože je dost možné, že za pár let už bude všechno jinak.

Další ferratu z Rondy ukážu v dalším dÍle

22/03/2026

Ferraty v Andalusii #4
Atajate

Tahle ferrata tě na začátku vůbec nešetří.

Hned první kroky a už musíš makat.
Převis. Horizontální pasáž. Technika, práce s tělem… nic, co by šlo jen tak přelézt silou.

A přesně tohle mám na ní ráda.

Postupně se ale ferrata odlehčuje. Přijde první lanový mostek, kde se nadechneš… a pak druhý, dlouhý 29 metrů, s krásnými výhledy do okolní krajiny.

Začneš natvrdo.
A skončíš v lehkosti.

My jsme ji lezli v den, kdy v Andalusii docela dost pršelo. Věděla jsem ale, že tady se dá ferrata bezpečně dolézt i za horších podmínek, a navíc díky její poloze jsme měli i tak výhledy do okolí.

Za mě ideální místo na začátek ferratové sezóny.
Trochu si mákneš, protáhneš tělo… a připomeneš si, jak se zase hýbat po skále.

—

📍 Andalusie, oblast Málaga (Atajate)
🧗‍♀️ obtížnost: K3 (silovější začátek)
⏱️ délka ferraty: cca 1–1,5 hod

—

Ulož si tohle místo — přesně sem bych jela na ferratu.

A jestli tohle chceš zažít na vlastní kůži, napiš mi
zprávu.

Send a message to learn more

19/03/2026

Ferraty v Andalusii #3
El Caimán

Tahle ferrata je úplně jiná než ty ostatní.

Vede zeleným údolím nad železniční tratí, schovaná v bujné vegetaci, takže je ideální ve chvíli, kdy už na skalách pálí ostré andaluské slunce.

Cesta k ní není úplně jednoduchá.
Není značená, v mapách ji většinou nenajdete a posledních cca 30 minut se člověk prodírá houštím.

Nástup začíná pod železnicí malým tunelem a hned od začátku je jasné, že tohle nebude klasická ferrata.

Vede přes lanové mosty, místy po sítích, které chrání trať před padajícím kamením… a letos jsme ji lezli dokonce nad vodopádem.

Jenže právě tady přišel moment, kdy nám hory řekly stop.

Po zimních bouřích byla ferrata poškozená.
Hned v první části chyběl kus skály i s mostem a dál už cesta nevedla.

Bezpečně jsme se otočili a sestoupili zpět.

A přesně tohle je dobré si připomínat.

Na ferratách (a vlastně kdekoliv v horách) není nic garantované.
Obzvlášť na jaře, po zimě, kdy může být všechno jinak, než čekáme.

Měj plán B.
A hlavně buď připravený se otočit.

I to je součást pohybu v horách.

—

📍 Andalusie, oblast Málaga (Gaucin/ vnitrozemí)
🧗‍♀️ obtížnost: K3 (místy vzdušnější)
⏱️ čas celé ferraty i s nástupem a sestupem: cca 1,5–2 hod (dle tempa a podmínek)

—

Doufám, že se tahle ferrata brzy opraví, protože jinak je to za mě hravá a krásná cesta, která stojí za to.

Ulož si tohle video — až bude ferrata zase v pořádku, budeš vědět kam vyrazit

17/03/2026

Ferraty v Andalusii #2
Casares

Tyhle dvě ferraty u Casares patří mezi moje oblíbené místo, kam se vracím na začátku sezóny.

Nejsou extrémně dlouhé.
Nejsou ani extrémně těžké.

Ale mají všechno, co mám na ferratách ráda.

Traverzy nad údolím.
Dva lanové mosty nad sebou.
Pár míst, kde se člověk musí trochu zapřít do skály.

Navíc nástup je jen pár minut od parkoviště, takže za chvíli už cvakáš karabiny a lezeš.

Přes zimu trávím delší čas v Andalusii, takže si tady můžu ferratovou sezónu odstartovat o něco dřív než v Alpách nebo v Dolomitech.

A je to vlastně docela příjemné… trochu se před sezónou ve skále zase rozhýbat.

A když je dobré počasí, někde tamhle v dálce je vidět Gibraltar.
My ho tentokrát neviděli… ale to vlastně vůbec nevadilo.

Tak kdo by tohle chtěl zažít?

—

V sérii Ferraty v Andalusii postupně ukazuju místa, kde se dá lézt i v době, kdy jsou Alpy ještě pod sněhem.

16/03/2026

Byla to krásná ferrata. Bohužel po zimních bouřích přišla o lanový most a momentálně je na dlouhé španělské siestě.

15/03/2026

Ferraty v Andalusii #2
Casares II

Druhá ferrata nad Casares leží jen pár minut od té první, ale má úplně jiný charakter.

Je o něco lehčí, zato mnohem hravější. Hlavní roli tu mají dva lanové mostky nad sebou. Prvním přejdete kolem malé jeskyně zleva doprava, pak krátce vystoupáte a druhým mostkem se vracíte zpět zprava doleva.

Každá ferrata má svůj charakter. Tahle je krátká, ale díky mostkům překvapivě hravá.

📍 Casares, Andalusie

Ferraty v Andalusii mají jednu velkou výhodu – sezona tady může začít mnohem dřív než v Alpách.

Hanka
Život horské průvodkyně

24/02/2026

Jestli někdy skončíš u Gibraltaru a budeš mít pocit, že už jsi viděl/a všechno, zkus na chvíli uhnout z turistické trasy a zajet do Algeciras. Místní sem chodí jen tak po práci — venčit psy, sednout si do trávy a koukat na lodě, jak mizí v průlivu.

Parque del Centenario mě překvapil víc, než jsem čekala. Uprostřed zeleně tam stojí vysoká kovová rozhledna a zvláštní betonové rámy, které vypadají jako obří okna do krajiny. Rozhledna je dnes většinou zavřená — prý kvůli větru a údržbě — a tak tam jen tiše stojí nad útesy, skoro jako připomínka starých strážních věží.

Když si sedneš do jednoho z těch betonových rámů, Gibraltar se ti najednou ocitne přesně před očima… jako obraz. My jsme tam jen tak poseděly, Dorka kontrolovala horizont a já měla pocit, že čas běží nějak pomaleji.

Kousek odtud jsou i pozůstatky Torre de San García — staré věže, odkud se kdysi předávaly signály ohněm podél pobřeží, aby hlídaly celý Gibraltarský průliv. Dneska z ní zůstal jen kruh kamenů a informační tabule, ale právě to ticho kolem má zvláštní sílu.

Možná to není místo, kam tě pošlou průvodci nebo cestovky. A právě proto mě baví. Žádné atrakce, jen vítr, moře, rozhledna nad hlavou a betonové rámy, které ti připomenou, že někdy stačí sednout a dívat se.

Jestli hledáš tip kolem Gibraltaru, kam chodí spíš lidi z Algeciras než turisté… tady ho máš.

A jo — Dorka potvrzuje, že výhled je schválený i čtyřnohým týmem 🐾

08/02/2026

Letos povedu ženský výstup na Kazbek (5054 m) v Gruzii.
Malá skupina, bezpečné tempo a dostatek času na aklimatizaci.

Když tě to osloví, napiš mi do zpráv, ráda pošlu víc informací