Hanka outdoor

07/06/2026

„V kolik budeme vstávat?“
„V pět.“
Po mé odpovědi se ozvalo ticho.
Takové to ticho, kdy si všichni myslí svoje, ale nikomu se nechce komentovat, že jsem pravděpodobně trochu blázen.

Jenže já už po těch letech vím, že některé věci se v horách nedají ošidit.
Buď si přivstaneš.
Nebo později stojíš ve frontě.
A tak jsme vstali.

Když jsme dorazili pod Drachenwand, parkoviště bylo téměř prázdné. Nad Mondsee se pomalu probouzelo ráno a skála patřila jen nám.
První metry ferraty jsme lezli skoro sami.
Jen skála pod rukama.
Azurové nebe nad hlavou.
A jezero tak modré, že vypadalo skoro namalované.

Právě v takových chvílích si vždycky uvědomím jednu věc.
Hory nám nepřipomínají, co neumíme.
Připomínají nám, kolik toho ve skutečnosti dokážeme.

Každý krok vzhůru.
Každý překonaný strach.
Každý moment, kdy si člověk nevěří a pak zjistí, že to zvládne.

Když jsme později seděli nahoře u kříže a dívali se dolů na zástupy lidí mířících vzhůru, začalo být jasné, že ten budík v pět ráno nebyl až tak špatný nápad.
A jak už to bývá, cestou dolů přišla věta, kterou slýchám poměrně často a doufám, že budu slýchat dál.

„Tak jo, Hani… byl to nejlepší nápad.“
A já se jen usmála.

Protože některé věci se vysvětlují těžko.
Ty se musí zažít.

📍 Drachenwand, Rakousko

Napiš mi zprávu, pokud bys podobný den chtěla zažít také.

18/05/2026

Tenhle víkend na Havrance měl úplně všechno 😄
Páteční déšť, hledání „okna“ v počasí, ferraty zakončené západem slunce… a pak neděle, která nám to celé vynahradila krásným počasím a parádním dnem nad Krumlovem.
A upřímně?
Nejlepší na tom stejně byli zase lidi.
Všichni si totiž kromě ferratového vybavení přibalili i dobrou náladu, smysl pro humor a chuť si ten den opravdu užít. A přesně díky tomu pak ferraty najednou nepůsobí těžce, ale člověk si je užívá s lehkostí a radostí.

Samozřejmě nechybělo ani naše „metodické okénko“ 😄
Probrali jsme:
– jak číst ferratové podklady
– počasí
– vybavení
– co patří do batohu
– a na co lidi v horách nejčastěji zapomínají

A přesně to mě na těch kurzech baví nejvíc.

Nejde jen o lezení.
Ale o to, aby člověk odcházel do hor jistější, klidnější… a zároveň s úsměvem.

16/05/2026

Člověk stojí pod jednou z nejznámějších hor Kavkazu, kolem sníh, zima, mraky… a ta hora si stejně dělá úplně co chce.
A ty tam jen stojíš, směješ se tomu a vlastně přesně víš, proč se tam pořád vracíš.
Protože Kavkaz si stejně vždycky udělá, co chce.
A možná právě proto to tu mám tak ráda.

Na výstup v září mám ještě pár volných míst a tentokrát bude celá akce čistě v ženském duchu.

Tak snad nám Kazbeg v září ukáže svoji hezčí náladu.

A upřímně?

Jestli se chceš přidat, asi bych moc dlouho neváhala. Protože tohle je přesně ten typ akce, který nejspíš jen tak opakovat nebudu.

12/05/2026

Víte… člověk občas úplnou náhodou otevře starou složku s fotkami a najednou sedí hodinu a jen se usmívá.

Tohle je takový malý návrat do minulosti před 14 lety. (Nechce se mi tomu ani věřit 🤫)
Kurz v rámci horské licence UIMLA . Doba, kdy jsme byli přesvědčení, že v horách přežijeme úplně všechno a k životu nám stačí bylinky, nůž a trocha horského nadšení 😄
Jedlý hmyz, brouci, červi… prostě klasická horská romantika začínajících horských průvodců.
A … tvůj legendární narozeninový dort ozdobený moučnými červy asi nikdo z nás nikdy nezapomene. Myslím, že po tom dortu už nás v horách nemohlo nic překvapit.
Když se na ty fotky dívám dnes, je vlastně strašně zvláštní, kam nás všechny ty hory nakonec zavedly.
Stando .cz , Kačenko , Bydža .bydzovsky … a všichni ostatní, co tam se mnou tehdy byli — díky za tu dobu.
Byli jsme mladí, nadšení a úplně střelení.
(A teda… upřímně? Některým z nás to očividně zůstalo dodnes 😄)
A možná právě proto mají tyhle staré fotky po těch letech takovou sílu.
Protože člověk časem zjistí, že největší vzpomínky nejsou vrcholy.
Ale lidi, se kterými na nich začínal.

A některé z těch lidí si člověk nese v sobě dál… i když už tu dnes bohužel nejsou.

04/04/2026

Tohle je přesně ten typ ferraty, který vypadá jednoduše.

A právě proto na něm lidi dělají nejvíc chyb.

Ne kvůli síle.
Ale kvůli tomu, že se spoléhají na obtížnost.

Jenže obtížnost ti neřekne nic o:
kvalitě skály,
stavu kramlí,
nebo tom, jak je ferrata postavená.

A to jsou přesně věci, které rozhodují.

A vím to i proto, že ferraty nejen lezu, ale jednu jsem si i postavila.

Upřímně — většina lidí si ferraty vybírá špatně.

28/03/2026

Jsou místa, kam se nevracíš kvůli tomu, jak vypadají…
ale kvůli tomu, jak se tam cítíš.

Lago di Garda je pro mě jedno z nich.

Hory kolem, jezero pod nimi, klid… a energie, která mi vždycky připomene, proč vlastně dělám to, co dělám.

Vracíme se sem za přáteli, kdykoliv to jde.
Tentokrát jen krátká zastávka cestou ze Španělska domů.

Stojím na zahradě, držím Dorku v náručí a říkám si, že přesně tenhle pocit chci lidem předávat i v horách.

Ne výkon.
Ne „musím na vrchol“.
Ale ten moment, kdy se všechno zpomalí a začne dávat smysl.

A pak zase zpátky do práce.

Do hor.
S lidmi, kteří to chtějí zažít stejně.

26/03/2026

Ferraty v Andalusii #5
Ronda (Tajo de Ronda)

Tahle ferrata v Rondě není nijak dlouhá ani extrémně těžká.

Ale to, kde vede, z ní dělá jedno z nejzajímavějších míst, kde jsem v Andalusii lezla.

Lezeš přímo v kaňonu pod ikonickým mostem a máš výhledy, které jsou opravdu unikátní.

Jenže realita se tu teď trochu změnila.

Vznikla tu nová placená stezka pod mostem a vstup k ferratě je oficiálně uzavřený.
Je tu plot a zákaz vstupu.

Ferrata ale pořád vede tudy…
a lidi ji dál lezou.

Jen tím porušují pravidla.

Zajímavé je, že ve stěně jsou vidět i staré kramle a železa, které působí jako pozůstatky původních přístupových cest.

Možná se tady lezlo už dávno předtím, než vznikla samotná ferrata.

A právě proto je tohle místo tak specifické.

—

📍 Andalusie, Ronda (Tajo de Ronda)
🧗‍♀️ obtížnost: cca K2
⏱️ délka: cca 20–40 min

—

Ulož si tohle místo — protože je dost možné, že za pár let už bude všechno jinak.

Další ferratu z Rondy ukážu v dalším dÍle

22/03/2026

Ferraty v Andalusii #4
Atajate

Tahle ferrata tě na začátku vůbec nešetří.

Hned první kroky a už musíš makat.
Převis. Horizontální pasáž. Technika, práce s tělem… nic, co by šlo jen tak přelézt silou.

A přesně tohle mám na ní ráda.

Postupně se ale ferrata odlehčuje. Přijde první lanový mostek, kde se nadechneš… a pak druhý, dlouhý 29 metrů, s krásnými výhledy do okolní krajiny.

Začneš natvrdo.
A skončíš v lehkosti.

My jsme ji lezli v den, kdy v Andalusii docela dost pršelo. Věděla jsem ale, že tady se dá ferrata bezpečně dolézt i za horších podmínek, a navíc díky její poloze jsme měli i tak výhledy do okolí.

Za mě ideální místo na začátek ferratové sezóny.
Trochu si mákneš, protáhneš tělo… a připomeneš si, jak se zase hýbat po skále.

—

📍 Andalusie, oblast Málaga (Atajate)
🧗‍♀️ obtížnost: K3 (silovější začátek)
⏱️ délka ferraty: cca 1–1,5 hod

—

Ulož si tohle místo — přesně sem bych jela na ferratu.

A jestli tohle chceš zažít na vlastní kůži, napiš mi
zprávu.

Send a message to learn more

19/03/2026

Ferraty v Andalusii #3
El Caimán

Tahle ferrata je úplně jiná než ty ostatní.

Vede zeleným údolím nad železniční tratí, schovaná v bujné vegetaci, takže je ideální ve chvíli, kdy už na skalách pálí ostré andaluské slunce.

Cesta k ní není úplně jednoduchá.
Není značená, v mapách ji většinou nenajdete a posledních cca 30 minut se člověk prodírá houštím.

Nástup začíná pod železnicí malým tunelem a hned od začátku je jasné, že tohle nebude klasická ferrata.

Vede přes lanové mosty, místy po sítích, které chrání trať před padajícím kamením… a letos jsme ji lezli dokonce nad vodopádem.

Jenže právě tady přišel moment, kdy nám hory řekly stop.

Po zimních bouřích byla ferrata poškozená.
Hned v první části chyběl kus skály i s mostem a dál už cesta nevedla.

Bezpečně jsme se otočili a sestoupili zpět.

A přesně tohle je dobré si připomínat.

Na ferratách (a vlastně kdekoliv v horách) není nic garantované.
Obzvlášť na jaře, po zimě, kdy může být všechno jinak, než čekáme.

Měj plán B.
A hlavně buď připravený se otočit.

I to je součást pohybu v horách.

—

📍 Andalusie, oblast Málaga (Gaucin/ vnitrozemí)
🧗‍♀️ obtížnost: K3 (místy vzdušnější)
⏱️ čas celé ferraty i s nástupem a sestupem: cca 1,5–2 hod (dle tempa a podmínek)

—

Doufám, že se tahle ferrata brzy opraví, protože jinak je to za mě hravá a krásná cesta, která stojí za to.

Ulož si tohle video — až bude ferrata zase v pořádku, budeš vědět kam vyrazit

17/03/2026

Ferraty v Andalusii #2
Casares

Tyhle dvě ferraty u Casares patří mezi moje oblíbené místo, kam se vracím na začátku sezóny.

Nejsou extrémně dlouhé.
Nejsou ani extrémně těžké.

Ale mají všechno, co mám na ferratách ráda.

Traverzy nad údolím.
Dva lanové mosty nad sebou.
Pár míst, kde se člověk musí trochu zapřít do skály.

Navíc nástup je jen pár minut od parkoviště, takže za chvíli už cvakáš karabiny a lezeš.

Přes zimu trávím delší čas v Andalusii, takže si tady můžu ferratovou sezónu odstartovat o něco dřív než v Alpách nebo v Dolomitech.

A je to vlastně docela příjemné… trochu se před sezónou ve skále zase rozhýbat.

A když je dobré počasí, někde tamhle v dálce je vidět Gibraltar.
My ho tentokrát neviděli… ale to vlastně vůbec nevadilo.

Tak kdo by tohle chtěl zažít?

—

V sérii Ferraty v Andalusii postupně ukazuju místa, kde se dá lézt i v době, kdy jsou Alpy ještě pod sněhem.