11/05/2022
🇨🇿
P R A G U E M A R A T H O N
Sobota. V 16:30 nasedáme s a do auta a řítíme se na Prahu. Do 20:00 hod si musím vyzvednout startovní číslo.
Neděle. Od probuzení jsem nervózní. Pořádně nejím, zato chodím pořád za záchod. No ty kokso, co když se po***u během závodu?
8:30. Záměrně hledám zadní koridory. Mířím někam k 6 hodinám. Najednou vedle mě stojí vlajkonoš 4:30. Veru kroutí hlavou, ať jdu dál. Já si říkám, že to zkusím.
9:00 zazní výstřel. My vzadu máme čas. Startem probíháme zhruba 11 minut poté.
Tempo je pomalé, ale protože s takovou vzdáleností nemám vůbec zkušenost, poslušně cupitám vedle vedoucího skupiny.
Zhruba po 5 kilometrech partě běžící na celkový čas 4,5 hod začínám vzdalovat. Běží se mi parádně, žádná únava, žádná ataka. Dokonce sám sebe nabádám, ať trochu zpomalím.
V dálce před sebou už vidím vlajky 4:15. Pán je jasný. Doběhnu je a budu se jich držet. Podaří se mi to zhruba na 18. kilometru.
V euforii mám za sebou polovinu. Cítím se dobře a asi ztrácím pokoru. Koukám na ceduli značící pokoření 23. kilometru. A najednou se to stalo. Někdo mě vypnul.
Zničehonic tahám nohy po zemi, musím zastavit. Dál to nejde. V rozmezí kilometrů 23 - 29 přemýšlím, že to vzdám. Někdo mi musel vyměnit hardware i software. Různě kombinuji chůzi a běh.
Na 34. kilometru jsem převálcován tou grupou 4:30. Propadám se závodním polem hlouběji a hlouběji. O to mi ale nejde. Teď už vím, že to zvládnu. Že to dokončím. Na 40.km si dělám selfie a přes Husákovo ticho mířím skrz Pařížskou na Staromák do cíle. Plácačka s a mám to. V čase maličko pod 4:45
První, druhý ani třetí den po mne nic nebolí. Překvapivě. Jedinou vážnější újmu odnesl konec zad nebo začátek zadku. V běžeckých kraťasech vzadu v kapse nosím telefon. A jeho váha spolu během té doby mi doslova sedřela kůži z těla.